Share This Article
Koncem léta jsme pro naše hosty připravili pilotní akci na Kosodrevině, která nesla výstižný název Chuť zážitku. A to, jak tento večer vypadal, vám přiblížíme v následujících řádcích.
Gastronomickou událost jsme začali už svěžím welcome drinkem na jižní straně Chopku v Summer baru na Krupové, odkud jsme se vyvezli na Kosodrevinu. Hosté však sem mohli přijet i ze severní strany a překlenout tak kopec až třemi lanovkami nejdříve na Priehybu, potom na Chopok a odtud na cílovou stanici Kosodrevinu. Když jsme pak začali stolovat, užili jsme si z dřevěné terasy výhledy do údolí při zapadajícím slunci. Následně jsme se přesunuli do restaurace vyzdobené přírodními dekoracemi, mezi nimiž byly větve stromů či keříky s borůvkami či bobule brusnic. Precizně prostřené příbory a sklenice nezůstaly dlouho nedotčené a po krátkém uvítání jsme se za příjemné hudby a komorní atmosféry pustili do prvního chodu.
Trochu tradice…
Usměvavá číšnice nám donesla misky s bryndzovým demikátem, pod kterým se ukrýval salátek z pečených paprik, bramborový chléb a uzená slanina. Za chvíli jsme měli na stole i pivo z Pivovaru Erb, které nám poutavě prezentoval odborník z pivovaru. Poté, co nám moderátor popřál dobrou chuť, jsme se lžičkami pustili do polévky. Její jemná chuť a krásná světle oranžová barva mě pohltila natolik, že mi personál odnášel prázdnou misku.
…i modernosti
Pokračovali jsme druhým chodem, který byl už netradiční. Zjevil se před námi pstruh, avšak tělo ryby byste hledali marně, byl totiž ukrytý v nakrájené palačince plovoucí v omáčce z fermentovaného česneku a křenu. Navrchu byly různé bylinky a klíčky, kterým dominoval kopr. Od lahodné chuti jsme se tak dostali k trochu výraznější, jíž bylo přizpůsobeno i pivo.
Mezi jednotlivými chody jsme měli čas i na malé rozhovory za stolem, a kromě samotného jídla jsme se i něco o sobě dověděli. S nadšením jsme se těšili na prostřední chod a z menu jsme se dozvěděli, že půjde o jehně. Překvapila mě však pokroková forma. Na talíři se vyjímaly masové koule, malé klobásky z jehněčiny, které se podávaly s grilovaným zelím na tradiční lokši a uzenou slaninou, přikryté zelenými listy s voňavou natí.
Naše žaludky se i při degustačních porcích pomalu zaplňovaly a s pomyšlením, že jsou před námi ještě dva chody, jsme byli zvědavi, zda je ještě zvládneme sníst. Po rybě a mase z domácího zvířete jsme tentokrát dostali plátky z jeleniny, konkrétně měkký jelení hřbet s karlovarským knedlíkem. Na talíři však nebylo jen to! Nápadité provedeni s bobulovým ovocem a stonky bylinek dodalo předposlednímu jídlu osvěžující a sladkou chuť. K tmavému masu jsme dostali i tmavé erbové pivo, o kterém jsme se dověděli, že se dobarvuje například kávou či jinými naturálními plody.
Nechyběla sladká tečka na závěr. Tým kuchařů pro nás připravil smažené fánky s tvarohovým krémem a horkými borůvkami. Dezert byl skvělý, hosté si ho s úsměvem vychutnávali i s malou sklenicí napárovaného piva. Venku se mezitím setmělo. Tichý cinkot talířů a příborů netrval dlouho a po 5-chodové večeři nás moderátor pozval do Muzea lanovky Von Roll.
Něco z historie lanovky na závěr
Schodiště ozářené plamínky svíček nás přivedlo do bývalé stanice lanovky. Zajímavostí je, že cestující v ní seděli bokem. Lidé, kteří nastupovali na lanovou dráhu, měli čas na bezpečné usazení, které korigoval personál. Po krátkém výkladu o fungování tohoto typu lanovky se prostor změnil na malé kino. Na promítacím plátně se střídaly dobové černobílé záběry s těmi současnými a s obdivem k lidské práci jsme sledovali poutavý dokument o výstavbě lanovek na Chopok z jižní i severní strany. Po pár minutách jsme si prohlédli expozici muzea a zejména konstrukci lanovky. Někteří návštěvníci si vyzkoušeli i sednout do dvojsedačky a postupně jsme se všichni vrátili do prostor, kde jsme zažili chutě a vůně Horehroní. Hosté si tu mohli koupit lahvové pivo, které jsme mohli během 5-chodové večeře vyzkoušet a zanedlouho jsme se za měsíčního svitu vraceli lanovkou do výchozí stanice, kde jsme se rozloučili.
