Share This Article
Kam vyrazit na turistiku v Tatrách s dětmi? A jak je namotivovat? Zde je návod, při kterém se zabaví celá rodina.
Vlakové nádraží Starý Smokovec vítá každým dnem a každým příjezdem tatranského vláčku turisty, kteří se vydávají na toulky tatranskými stezkami. Náš dnešní cíl byl na první pohled celkem jednoduchý – posbírat razítka z co nejvíce chat. Může to být motivace tehdy, když nepomáhají pěkné výhledy, ale i důvod jen tak být v Tatrách.
Více informací o této trase najdete v originálním článku na MTHIKER.sk. Pokud si chcete zamakat ještě víc, doporučujeme přidat ještě jednu chatu a o nádherný celodenní výlet máte postaráno. Vydáte-li se však do Tater s dětmi, tato varianta bude více než postačující. Najdete tu zázemí ve více chatách a v každé si můžete orazítkovat například i ruce 🙂 Vyrážíme!
První razítko – Hrebienok
Tak tedy ve Starém Smokovci hledáme turistický hříbek a vydáváme se po zelené turistické trase směrem na Hrebienok. Rozehřátí dlouhé 2,5 km s menším stoupáním přijde vhod hned zrána. Máme výhled na Slavkovský štít, který neví, zda se nám ukáže ve své kráse, nebo raději zůstane schovaný v mlze. Jdete-li na výlet s malými dětmi, určitě se vám vyplatí vyvézt se na Hrebienok pozemní lanovkou. My jsme se rozdělili na dvě skupiny – ti, kteří chtěli mít víc kilometrů v nohách, vyrazili dřív a počkali na zbytek, který se dovezl lanovkou. Čas čekání jsme si zkrátili obdivováním vyřezávaných medvědů, které jsou symbolické pro Hrebienok. První razítko je naše a můžeme pokračovat v cestě dál.
Druhé razítko – Bilíkova chata
Naší další zastávkou je Bilíkova chata, která je od Hrebienku vzdálená jen 5 min. po zelené. Bilíkova chata je horský hotel, který se nachází ve výšce 1 255 m n. m. v lesnatém prostředí Studené doliny. Vcházíme do chaty a žádáme o razítka a jako protiotázku dostáváme: „To jen razítko? Nic víc?“ Ano, nám stačí tak málo ke štěstí, vždyť ráno v 9 nám pivko na chatě nepasuje.
Třetí razítko – Rainerova chata
Naše cesta pokračuje dál s cílem dostat se na Rainerovu chatu. Během 1,3 km, které nás dovedou k následujícímu razítku, procházíme kolem Dlouhého vodopádu. Výška vodopádu je téměř 16 metrů, což se možná zprvu nezdá, neboť vodopád je tvořen množstvím skalnatých stupňů s různým sklonem, začínající ve výšce 1 200 m n. m. Tady se nám mění barva značky a přesedláváme ze žluté na zelenou, která nás povede k Rainerově chatě. Později procházíme kolem dalších vodopádů Studeného potoka, jejichž hukot dodává túře pravou atmosféru.
Turistů je zde poměrně hodně, protože jde o nenáročnou a rodinami s dětmi vyhledávanou lokalitu v okolí Starého Smokovce a Tatranské Lomnice. Ale naše kroky zde nekončí. Za malou chvíli se ocitáme u Rainerky, nejstarší chaty ve Vysokých Tatrách. Jako správní sběratelé razítek se vydáváme dovnitř za našim úlovkem. Vítají nás turisté v dobré náladě. S úsměvem na tváři a razítkem na papíře vyrážíme dál.
Čtvrté razítko – Zamkovského chata
Od Rozcestí pod Houpačkami se vydáváme směrem na Zamkovského chatu a tak se napojujeme už na Tatranskou magistrálu. Procházíme několika serpentinami, jednou blíže ke Studenému potoku, jindy dál od něho. Míjíme další vodopád Studeného potoka. Obrovský vodopád je o něco větší, výšku má 20 m, a je ve výšce 1 330 m n. m. a tak zdobí svou krásou roklinu Malého Studeného potoka a Malé Studené doliny.
Za chvíli procházíme kolem vodopádu Ľad ve Sluneční zatáčce a už se bez velkých serpentin dostáváme k Zamkovského chatě. A hádejte co? Jdeme pro razítka. V obchůdku, kde má razítko své místo, potkáváme vtipné prodavače. Vyhlašují soutěž mezi námi třemi sběrači – kdo si dá víc razítek na ruce, vyhrává lízátko. Já, jako hlavní razítkovač, otiskuji razítko Zamkovského chaty na 4 ruce. Sladké lízátko je v rukách vítěze s 23 razítky. Svačina nás posilní a dodá energii, abychom se dostali k poslední chatě.
Páté razítko – Skalnatá chata
Po červené nás čeká 2,7 kilometru. Cesta vede pod Velkou Lomnickou věž a na pravé straně vidíme už náš cíl – Tatranskou Lomnici. Stromy ubývají a my se dostáváme už do kosodřevinného porostu a za chvíli se ocitáme na Skalnaté chatě. Poslední razítko je naše.
Vydáváme se ještě ke Skalnatému plesu, které nás překvapuje množstvím turistů a minimem vody. Sledujeme lanovku, která vyváží turisty do oblak na Lomnický štít. Rodinný výlet na Lomničák si však necháme na jindy.
Obsazujeme lavičky a stolek a vybalujeme turistický selský oběd – domácí slaninku a klobásku. Avšak, pokud náhodou nemáte slaninku a klobásku, určitě neuděláte chybu, když využijete restauraci a kavárnu Panoráma, která vám zaručeně naplní žaludek a nechá kochat oči výhledem přímo na Lomnický štít.
Směr Tatranská Lomnica
Posilněni na těle a se všemi razítky se pomalu sbíráme a čeká nás poslední, upřímně asi nejhorší, úsek cesty – necelých 6 kilometrů po zelené a sestoupit více než 900 výškových metrů. Zelenou se pouštíme dolů, křižujeme dráhu lanovky, procházíme kolem sjezdovky a dostáváme se na Štart a odtud jdeme kousek cyklostezkou. Pod Štartem se odkláníme z asfaltové cesty a lesní cestička nás přivede až do Tatranské Lomnice.
Pro rodiny s dětmi a unavené turisty, nebo pokud nechcete zmeškat vláček jako my, doporučujeme využít lanovku ze Skalnatého plesa, která vás doveze až do Tatranské Lomnice.
Protože my jsme na vlakovou stanici došli právě tak, že nám vláček ujel, využíváme čas k nákupu a doplnění zásob, dáváme krátký strečink a čekáme na vláček se spokojeným srdcem a unavenýma nohama. Ale nelitujeme ani jednoho kroku.
Tento článek vznikl ve spolupráci s MTHIKER.sk.
