Share This Article
Kam za lyžovačkou do zahraničí? Ukážeme vám část rakouských Alp, kde se nudit rozhodně nebudete.
Na dovolenou v Rakousku jsme se nesmírně těšili. Už doma jsme si na gopass.travel vyhlédli střediska, které chceme navštívit. Volba padla na víceré z nich, které jsou relativně blízko sebe. Kromě toho tam jsou i bohaté možnosti na skialp a běžkování. To je něco pro nás. Nadšeni balíme všechny druhy lyží (běžkařské, sjezdové, skialpové) a vyrážíme.
Naším cílem je malebná obec Mallnitz uprostřed hor, kam přijíždíme v podvečer po 8 hodinách cesty z Liptovského Mikuláše. Proč právě Mallnitz? Obec je tak akorát ve středu mezi pěti středisky, kde můžeme využít Gopassy. Ale pěkně postupně.
1. den – lyžovačka na ledovci
Každé ráno vypadalo stejně. Budíček v 7.00, u snídaně sledujeme počasí a podmínky ve střediscích, rozhodujeme se, kam jedeme, nakládáme lyže a vyrážíme. První den padla volba na Mölltaler Gletscher, středisko, které je od nás vzdálené cca půl hodiny. Vítr má na horách sice pofukovat, ale není to až tak hrozné. Navíc, další dny má prý zesílit. Za nepříznivých podmínek bývá totiž středisko úplně zavřené a my si ho přece nechceme nechat ujít. Jak se nakonec ukázalo, udělali jsme dobře. Následující dni byl Mölltaler zcela uzavřený.
Parkujeme přímo pod nástupní stanicí (zdarma), v Gopass aplikaci ještě kontrolujeme podmínky, aktivujeme skipasy a jde se na to. Vstup do tohoto střediska byl pro nás tak trochu netradiční. Nasedáme do podzemní lanovky s názvem Gletscher Express, která nás vede pod horu. Vystupujeme a tu se nám uprostřed hor otvírá úplně jiný svět. Následuje kabinková lanovka Eisseebahn a my se už nedokážeme vynadívat. Před námi jsou nádherné široké nedotčené sjezdovky obklopené horami. Nevíme, zda jít spíš lyžovat, nebo se kochat výhledy, nebo navštívit restauraci Eisee s obrovskou terasou a panoramatickými výhledy. Kombinujeme to a jak lyžujeme, každou chvíli zastavujeme a prostě si to užíváme.
Počasí je příjemné, slunečné, ale se stoupající nadmořskou výškou stoupá i síla větru. Kvůli tomu jsou ty nejvýše položené sjezdovky zavřeny a lanovky tam nejezdí. Na nejvyšší bod střediska a vrch Schareck (3 122 m n. m.) se nedostaneme, což je škoda, ale užíváme si lyžovačku aspoň na těch otevřených částech. A to doslova užíváme. Žádné čekání v řadě, žádné tlačenice na sjezdovkách, až nám nejde do hlavy, jak je to možné, když středisko není ani celé otevřené. Nehodláme se však nad tím zamýšlet a vychutnáváme si poloprázdné svahy, místy úplně jen a jen pro nás. O třetí to už vítr opravdu myslí vážně a středisko se uzavírá. Série větrných dní začíná. My si s ní však hravě poradíme. 🙂
2. den – běžkování a relaxace v Bad Kleinkirchheim
Počasí nevypadá dobře. Už ráno při otevření balkónových dveří nám je jasné, že lyžovat zde v těchto horách bude dnes nemožné. V plánu bylo středisko Heilgenblut am Grossglockner, nacházející se na úpatí nejvyšší hory Rakouska – Grossglockneru (3 798 m n. m.), ale právě v těchto končinách je vítr nejsilnější a středisko je kvůli špatným podmínkám zavřené. Podobně jsou na tom i sousední střediska – Mölltaler Gletscher a Ankogel Mallnitz. Všechna tři se nacházejí v nejvyšším pohoří rakouských Alp – Vysoké Taury, které byly celý týden tak trochu prokleté. Nevadí. Následuje plán B.
Nedaleko, trochu jižněji, máme na našem seznamu další 2 střediska. Počasí hlásí na jihu mnohem přívětivější podmínky, ale čas je už pokročilý, a tak se dnes rozhodujeme pro běžky. Směrujeme do hodinu vzdáleného městečka Bad Kleinkirchheim, které je doslova srdcem obrovského lyžařského střediska. Ale o tom potom. Dnes tu jdeme prozkoumat běžkařské tratě, o které zde také není nouze. Už doma se nám toto městečko zalíbilo a naplánovali jsme si, že tu chceme zažít 3 věci – lyžování, běžkování a wellness. Po příjezdu sem se nám tu zalíbilo ještě víc. A i to počasí se nám zalíbilo. Žádný vítr, jen slunce, doslova jiný svět.
Přijíždíme na neplacené parkoviště vedle wellnessu Thermal Römerbad, kde začínají i běžkařské tratě a také je tu jedna z mnohých nástupních lanovek. V době naší návštěvy tu byl upravený jen jeden 8 km okruh, tratí je tu však mnohem víc. Ale to běžkování, jedna radost. Terén je spíše rovinatý, sem tam mírný kopeček, a jede to jako po másle. Ideální i pro začátečníky. Dáme si 2 okruhy a jsme spokojení. A jaká by to byla lyžovačka bez sauny? Sauny máme velmi rádi a jsme plní očekávání.
Nejprve navštívíme jen bazénovou část, která není moc velká. Ale ten venkovní bazén hovoří za vše. Koupání přímo pod sjezdovkou mělo něco do sebe. Plácat se ve vodě však nikdy nějak extra dlouho nevydržíme, a tak směřujeme do saunové časti. Zde to nejde popsat slovy ani fotkami (jelikož focení je tu zakázáno). Prostě „Wow!”. Na návštěvu každé sauny bychom potřebovali celý den. A nejen sauny; další bazény s ještě lepšími výhledy, vířivky, ledové kádě… Jste-li milovníci saun, doporučujeme sem přijet klidně i na celý den. Ideální volba, když se počasí zhorší. A tak zrelaxovaní, spokojení, vysmátí a zároveň příjemně unavení zakončujeme náš druhý den.
3. den – sluncem zalitý Goldeck
Vysoké Taury hlásí opět bouřlivý vítr. Rozhodnutí je tedy ráno rychlé, jede se opět na jih. Tentokrát směřujeme do střediska Goldeck, půl hodiny od ubytování, takže ani cesta není dlouhá. V devět už nasedáme do kabinkové lanovky z dolního neplaceného parkoviště. Cesta lanovkou byla dlouhá, překonali jsme 1 233 výškových metrů, více než 3 km a dostáváme se na stanici Bergstation. Až tady začíná ráj pro lyžaře.
Středisko není až tak velké, je zde 25 km upravených sjezdovek, 2 dětské vleky a 2 sedačkové lanovky. My jsme celý den využívali právě tyto 2 sedačky a zalyžovali jsme si parádně. V těchto jižnějších končinách nebyly ani náznaky větru, až se nám nechtělo věřit, že o pár km dál panuje vichřice. A sjezdovky? Široké, upravené, dokonalé… Nebudeme to vychvalovat do nebes, ale jak na Mölltaleru, tak i zde mají ty sjezdovky pořádně vymakané. Svahy jsou tu spíše mírnější a nacházejí se zde jen modré a červené náročnosti. Asi proto jsme tu potkali dost dětí. Pro rodiny a výuku ideální středisko, ale i pokročilí si zde najdou své. A protože se na lanovky vůbec nečeká (nevím, jestli to je tak vždy, nebo jen my jsme měli to štěstí), člověk toho má po celém dni fakt dost.
Ale my jsme se nechtěli uštvat a našli jsme si parádní vyhlídkovou plošinku na nejvyšším bodu střediska – vrchu Goldeck (2 142 m n. m.), kde jsme si dávali v průběhu dne pauzy. Před námi byl dokonalý výhled na Julské Alpy. Viditelnost byla perfektní a pozorovat jsme zřetelně mohli Mangart, Triglav a další velikány.
Z Goldecku si s sebou odnášíme opálení a jsme plní očekávání, co si pro nás počasí přichystá další dny. Odejde bouřlivý vítr a vychutnáme si pořádnou lyžovačku pod Grossglocknerem?
Tento článek vznikl ve spolupráci s MTHIKER.sk.
