Share This Article
První tři dny navzdory větru v horách dopadly nad naše očekávání. Se sluncem se však teď loučíme. Přichází sníh.
4. den – prašany v Bad Kleinkirchheim
Protože se k silnému větru přidalo i husté sněžení, je nám jasné, že pro Ankogel a Heiligenblut ještě čas nepřišel. Opět jih a opět cesta do horského městečka Bad Kleinkirchheim. Na toto středisko jsme se obzvlášť těšili. Už při relaxaci jsme si z bazénu přímo pod svahem obhlédli sjezdovky a konečně jsme zde. Sněžení je sice vydatné, ale vítr naštěstí do této oblasti opět nezavítal.
Jako nástupní stanici jsme zvolili tu nejvýše položenou, St. Oswald. Dostat se tam bylo trošku obtížnější, protože cesta nebyla ani odhrnutá, ani posypaná… Řeknu vám, místy nám nebylo všechno jedno. Ale vyšli jsme a natěšení obouváme lyže. Tentokrát jsme se rozhodli pro skialpové, které si s čerstvým prašanem poradí určitě lépe.
Středisko má více než 100 km sjezdovek, které jsou pospojované 24 lanovkami. Celé městečko Bad Kleinkirchheim je obklopeno svahy a člověk tam doslova cestuje z jednoho místa na jiné. Všechno je spuštěno, žádné poruchy, žádný vítr. Jak to celé stihnout? Za jeden den nereálné. My jsme zvolili strategii postupného přesunu z jedné krajní části (St. Oswald) do druhé krajní části (Thermal Römerbad) a zpět.
Téměř všechny sjezdovky jsou tu červené, středně náročné. My jsme však tentokrát vyhledávali spíše lesíky a neupravené okraje sjezdovek. Konečně jsme se dočkali prašanu a to jsme si přece nechtěli nechat ujít. Jste-li milovníci neupraveného terénu, freeridy tu najdete doslova všude. Celé středisko není vůbec položeno vysoko, nejvyšší vrchy jsou zde přibližně na úrovni Chopku v Jasné. Takže mnoho lesíků a málo větru. Ideál, když ve vyšších polohách fouká. Výhledy tu musí být z nejvyšších vrcholů určitě pěkné, ale my jsme si je tentokrát neužili. Zato jsme si pořádně vychutnali zasněženou atmosféru a z nového sněhu jsme se těšili.
Putování z jednoho na druhý konec střediska a zpět nám zabralo tak akorát celý den. Ideální nástupní stanicí může být i lanovka u Therme St. Kathrein nebo zmíněný Thermal Römerbad, odkud můžete jít z lyžovačky přímo do bazénu. My tentokrát wellness vynecháme. Po celém dni máme dost a čtvrtý den přichází i únava, proto nás místo bazénů dnes láká spíš postel.
5. den – co nabízí Heiligenblut?
Ráno jako první otvíráme aktuální počasí, doufajíce, že vítr konečně ustane. Jakžtakž ustal, ale Mölltaler je stále uzavřen. Středisko Heilgenblut am Grossglockner by však mělo být otevřeno, třebas ne úplně celé, ale aspoň část. Dovolená se nám krátí a jelikož si návštěvu tohoto střediska a nádherného městečka nechceme nechat ujít, směřujeme tentokrát tam. Máme tam vyhlédnuté i běžkařské tratě, takže nakládáme lyže i běžky a jde se.
Auto jsme zaparkovali v podzemním parkovišti, které je zdarma, a odtud kráčíme přímo na malé útulné náměstí s úžasnou atmosférou. Dominantou je krásný vysoký kostelík s pozadím majestátních hor. To chce jednoznačně fotku – jako z pohlednice. Z náměstí vidíme pod kostelem i běžkařské tratě, které vypadají velmi lákavě, ale nejprve směřujeme k lyžařským svahům. Přímo z náměstí jede nástupní kabinková lanovka, která nás doveze na stanici Mittelstation Rossbach. Odtamtud se dá pokračovat za lyžovačkou různými směry. Čeká tu na vás 55 km upravovaných sjezdovek a ikonické výhledy. My se bohužel dostáváme jen do východní části střediska, kam nás tunelem doveze podzemní lanová dráha. Tato přeprava lanovkami pod celá horstva nás fascinuje, mají to tu fakt prokopané. 🙂
Ze stanice Fleissalm pokračujeme sedačkovou lanovkou do výšky 2 470 m n. m., což je nejvyšší bod, kam se dnes dostaneme. Další vlek i ostatní části střediska jsou bohužel uzavřeny. Majestátní Grossglockner nám ale neujde a pozorujeme ho už i z těchto sjezdovek. Magická hora, tam jednou musíme jít. 🙂 Dáme si pár jízd a každou jízdou se počasí zhoršuje. Nu což, hory jsou nevyzpytatelné, ještěže se dá najít vždy nějaká alternativa. Pro nás to dnes budou opět běžky.
Odpoledne tedy trávíme dole v městečku, kde jsou mezi horami ukryté příjemné, spíše rovinaté tratě. Vítr začíná dunět už i dole, ale to nás od běžkování neodrazuje. Okruhů je tu více, podobně jako v Bad Kleinkirchheim, ale upravené jsou jen 2 trasy. Nám to po lyžovačce tak akorát stačí.
6. den – skialp na Ankogel
Ani nevíme, jak se to sběhlo, a je tu poslední den a poslední středisko, které doufáme, že bude otevřené. Ankogel, který máme hned u ubytování, jsme si chtě nechtě nechali na závěr dovolené. Ráno otvíráme Gopass aplikaci a doufáme v pozitivní zprávy. Dobrá zpráva je, že počasí se zlepšuje, vítr v má v průběhu dne ustat a dolní lanovka je v provozu. Juchú! Špatná zpráva je, že horní lanovka je opět nepojízdná. Nenecháme se odradit, bereme dnes skialpy a na Ankogel si vyšlapeme.
Z Mallnitzu se do pár minut přesuneme přímo pod svahy. Na jedné straně cesty se nacházejí 2 menší vleky, ideální pro děti. Na druhé straně od cesty jsou poměrně strmé svahy a vedou tam 2 kabinkové lanovky. Dnes je tedy v provozu jen první, což je škoda, protože právě ve vyšší části je více lyžařských svahů. V dolní části je jen jedna, místy úzká sjezdovka. Ještěže máme ty skialpy. Přesto si aktivujeme Gopassy a za pár minut už sedíme v trochu retro kabince. Máte-li Chytrou sezónku, třeba to určitě využít. Právě zde a v Möltalleru si ji můžete uplatnit. My si tedy dáme pár jízd, ale po poledni vítr opravdu ustává a to nás přirozeně láká jít výš.
Lepíme pásy a hned od parkoviště stoupáme vzhůru. Skitouringová trasa jde zpočátku po sjezdovce, ale následně se napojuje na příjemnou cestičku, která se stáčí mezi les. Jak se vyčasuje, ukazují se nám i pěkné výhledy na středisko a hory. Čím výš jdeme, tím majestátnější hory pozorujeme. Super změna užít si pohodový výšlap, ještě když sluníčko začíná hřát. Doslova nás dobíjí energií a dostáváme se na střední stanici.
Horní lanovku, vypadá to, že dnes už nespustí. Nám to ale nevadí, jsme přece dobití sluneční energií, a pokračujeme výš. Tu už pěkně po sjezdovce. Lavinová situace v těchto dnech není příznivá (4. stupeň), takže skialpové túry jsme museli z plánů úplně vyloučit. Jak postupujeme výš, vidíme na okolních svazích pár spadených lavin. Těsně pod nejvyšší stanicí Bergstation Hannoverhaus vidíme odtrh, proto raději nic neriskujeme a na tomto místě se otáčíme. Škoda, protože nahoře nás měl čekat výhled na vrchol Ankogel (3 246 m n.m.), který určitě stojí za to. Také se tím směrem dá pokračovat na skialpech. Nás čeká už jen sjezd dolů a tímto finišujeme a uzavíráme naše rakouské objevování.
Dole u parkoviště se také nacházejí běžkařské tratě, ty si však necháme na jindy. A věříme, že počasí nám podruhé umožní skialp a lyžovačku i v těch námi zatím neobjevených částech. Nás čeká už jen balení a druhý den ráno odjíždíme nazpět domů. A jak to už bývá, od dalšího dne následovala série slunečných dní a bezvětří.
Shrnutí
Rozhodnutí ubytovat se v blízkosti více středisek bylo bezpochyby nejlepší. Počasí si objednat nedokážeme, obzvlášť ne na týdenní dovolenou a v takovýchto horách. V těchto 5 střediscích s možností využití Gopass služeb nejen na skipasy, ale i v restauracích či wellnessu si vždy najdete program na daný den. Mölltaler je zavřený? Žádný problém, jede se do Goldecku. Jste unavení z lyžování? Celodenní relaxace v Thermal Römerbad přijde určitě vhod. Konečně se vyčasilo? Jde se na ledovec. Anebo což tak freeride pod Grossglocknerem? V této oblasti si každý přijde na své. O skialp možnostech ani nemluvím, skitouringové trasy jsou jednak ve zmiňovaných střediscích, ale, samozřejmě, skialpovat se tady v horách dá téměř kdekoliv.
My si takovouto dovolenou určitě rádi zopakujeme zase. Jestli se sem chystáte, nemusí to být o pěti střediscích jako v našem případě. Stačí si vybrat jedno dvě. Vyjde-li počasí, o nádhernou dovolenou máte postaráno. A když nevyjde, nic není ztraceno. Počasí je nutno se přizpůsobit. A právě toto místo je pro všechny sezónkáře a držitele Gopass karet ideální. Tato lokalita v kombinaci s výhodami Gopassu vám umožní i v horším počasí flexibilitu a nemusíte se obávat, že strávíte den v hotelovém pokoji.
Tento článek vznikl ve spolupráci s MTHIKER.sk.
