Share This Article
Nejmenší velehory světa, a přece tak krásné.
Kam všude můžeme vyrazit z jedné z nejkrásnějších tatranských osad na Slovensku? Pojďme se spolu podívat na vícero alternativ turistiky ze Starého Smokovce.
Z Tatranské Lomnice, kde jsme si užili perfektní sjezd, jsme se přesunuli do dalšího vyhlášeného střediska Vysokých Tater – Starého Smokovce. Už dávno mi Starý Smokovec učaroval a velmi se mi tato maličká obec pod Tatrami líbí, ať už kvůli atmosféře nebo typické architektuře, která dodává této obci kouzlo. Protože nám ještě zůstalo trochu času, rozhodli jsme se ještě rychle si to vyšlapat na pásech na Hrebienok, kde jsme nepotkali už téměř žádné lidi (kdo tuto lokalitu zná, ví, že je to velmi výjimečná situace). Sbalili jsme pásy, vychutnali si podvečerní mrznoucí Hrebienok s pohledem do doliny, slepili pásy a užili jsme si příjemný sjezdík v podvečerních hodinách.
Není nad domácí kulturu
Po celém dni jsme měli pořádný hlad, a tak jsme si to zamířili do místní koliby – miluji koliby a slovenskou kulturu, která je v nich prezentovaná. Čekala jsem od ní hodně, přesto dokázala moje očekávání ještě předčit. Interiér byl nádherně zařízený, momentálně i vánočně vyzdobený, nechyběl ani vánoční stromeček, což vytvářelo jedinečnou atmosféru, k tomu hudebníci, kteří naživo hráli lidové písně, a skvělé jídlo k tomu…no co víc si přát. Hudebníci se mě najednou zeptali, co mi mají zahrát na přání, a tak následovalo celé „rusnacké kolo“ pro mě. 😊 Samozřejmě zážitek umocnila i únava po aktivním oddychu a obrovský hlad (mám velmi ráda tyto chvíle po turistice, kdy si všeho vážím jednou tolik a vnímám situace jinak než za běžných okolností).
Historický skvost v centru Starého Smokovce
Po úžasné večeři nás čekal nocleh na dalším skvostném místě v jednom z nejstarších hotelů v Tatrách – Grandhotel Starý Smokovec. S nádhernou typickou architekturou, která se od jeho založení moc nezměnila, (a to tu stojí od roku 1904!) je nepřehlédnutelný a krásně zapadá do vysokohorského prostředí.
V jeho těsné blízkosti najdeme Kostel Neposkvrněného početí Panny Marie, který je postaven ve vysokohorském alpském stylu a je považován za jednu z nejkrásnějších staveb v celých Vysokých Tatrách. Interiér kostela také působí velmi vznešeně.
Hotel byl postaven v secesním stylu jako první velký tatranský hotel. Pyšní se bohatou historií, když ho návštěvou poctily osobnosti jako např. saský korunní princ Fridrich August, významní slovenští herci – Michal Dočolomanský, Jozef Króner, Emília Vášaryová (nacházejí se zde i pamětní pokoje herců) a mnozí další. Před první světovou válkou hotel patřil mezi top 10 nejlepších horských hotelů na světě, v současnosti se umístil na 2. místě v kategorii Nejlepší historický hotel Evropy s příběhem za rok 2017.
Je čas se rozmazlovat
Už při vstupu do hotelu je cítit noblesu a úroveň tohoto hotelu. Vstup je vyzdoben nádherným a velkým vánočním stromečkem. Pokoje jsou prostorné a máme k dispozici i balkónek směrující do doliny s výhledem na Podtatranskou kotlinu.
Ale na pokoji se dlouho nezdržíme…čeká nás totiž vytoužený wellness v podobě horké vířivky a saun. Na výběr máte všechny sauny, jaké znám, a to parní saunu, kterou mám nejraději pro její přijatelnou teplotu a úžasnou vůni eukalyptu a bylinek, dále „klasika“ v podobě finské sauny, infra sauna a k dispozici jsou dokonce i venkovní finské sauny. Můžete se projít po vodní cestě, kde se střídá studená a teplá voda, v níž jsou kamínky, po kterých kráčíte. Celý prostor interiéru wellnessu je velmi pěkný, s prvky dřeva a příjemnou oddychovou zónou s keramickými lehátky a relaxační hudbou. Najdete tu i velký ochlazovací bazén s ledovou vodou, do kterého jsem vešla a vzápětí jsem „letěla“ nazpět do horké vody, haha. Wellness jsme si do sytosti užili a následovalo příjemné posezení v hotelovém baru, který též působil honosně. Do postele jsme už jen „odpadli“, mám pocit, že wellness nás unavil mnohem víc než nějaká celodenní túra.
Ledové království
Ráno nás čekala bohatá snídaně v podobě švédských stolů v hotelové restauraci Lefévre. Od stolu, za kterým snídáme, pozorujeme skrz okno Slavkovský štít, který se krásně vypíná nad Starým Smokovcem. Po snídani balíme věci a tentokrát využíváme „zubačku“ ze Smokovce na Hrebienok (zvýhodněné lístky si zakoupíte přes Gopass), která nám ušetří čas v plánované turistice.
Na Hrebienku jsme se ještě zastavili prohlédnout si každoroční zajímavost – Tatranský ledový dóm.
Jde o díla, vytesaná přímo do ledu, na kterých pracovalo celkem 22 sochařů nejen ze Slovenska, ale i Česka a Německa. Letošní (2022/2023) ledový dóm je inspirován sakrální Bazilikou Božího hrobu v Jeruzalémě a na její výrobu bylo použito 225 tun ledu. Vstup je bezplatný, a dokonce i bezbariérový.
Tatranskou magistrálou…
Po prohlídce ledového dómu lepíme pásy a už i „ťapkáme“ po tatranské magistrále (červený turistický chodník) směrem na Slezský dům. Hned v úvodu nás těší perfektní podmínky…v noci přituhlo téměř k -20°C a během dne zůstalo mrazivo, ale úplně jasno a slunečno, a pod námi v Podtatranské kotlině se rozkládala inverze. Dokonalé podmínky! Sněhu už bylo dost, byl dostatečně promrzlý, tedy jsme se nebořili, a na povrchu byla jemná vrstvička prašanu, takže se šlo úplně perfektně.
Zanedlouho míjíme ukazatel Rozcestí pod Slavkovským štítem, odkud se po modré značce dostanete na samotný Slavkovský štít (mimo zimní uzávěry). Avšak trasa po Slavkovskou vyhlídku je možná i v zimním období.
Lyže musí jít dolů
Pokračujeme dále po červené značce terénem s příjemným a mírným stoupáním…co se ale zhoršuje, jsou podmínky na pásy. Terén začíná být „esíčkovitý“ s množstvím hrbolů a sem-tam vykukují zpod sněhu skály, šlapání začínalo být hotové trápení, takže jsme se rozhodli lyže připnout na batoh a pokračovat pěšky.
Když jsme vyšli z lesa už do oblasti kosodřeviny, otevřel se nám krásný pohled na masiv Slavkovského štítu a podmínky pro lyže se zlepšily, takže lyže mohly jít zpět na nohy a my jsme si mohli opět užívat krásný výšlap na pásech, které klouzaly jako po peřince.
Podle orientace svahů a terénu se zdálo, že už každou chvíli se nám začne ukazovat Gerlach a pod ním stojící Slezský dům.
Zdání neklamalo, Slezský dům už byl na dosah. Těšila jsem se z tohoto výhledu, protože z takové blízkosti jsem ještě nejvyšší slovenský štít nepozorovala. Uvědomila jsem si, že Tatry jsou u mě pohořím navštěvovaným hlavně v zimě. Samozřejmě, i v létě jsou nádherné a nelze jim ubrat z letní idylky, avšak pro mě osobně mají větší kouzlo přece jen v zimě. 😊
Jakmile jsme zašli do chládku a zvedl se vítr, pocitová teplota šla řádově dolů, a tak jsme rychle spěchali dovnitř horského hotelu, kde jsme se zahřáli, dali si čaj a následoval sjezd po cestě (zároveň cyklostezce) ze Slezského domu do Tatranské Polianky.
Protože auto jsme měli ve Smokovci, počkali jsme na vlak, který přes tyto tatranské osady pravidelně jezdí, a přepravili jsme se nazpět do Starého Smokovce, kde jsme náš víkend zakončili. Výstup k Slezskému domu z Hrebienku po Tatranské magistrále Vám zabere něco kolem 2,5 – 3h s převýšením asi 450 výškových metrů.
Horské chaty i štít na dosah
Ze Smokovce (resp. z Hrebienku) můžete vyrazit do Velké nebo Malé Studené doliny, kde najdete Zbojnickou a Téryho chatu.
Zbojnická chata se nachází ve Velké Studené dolině ve výšce 1 960 m n. m. a přivede Vás k ní modrý turistický chodník. Téryho chata je ve výšce 2 015 m n. m. a zavede Vás k ní zelený turistický chodník, vedoucí Malou Studenou dolinou. Obě trasy jsou srovnatelně dlouhé a při výstupu ujdete kolem 8, resp. 6 km (podle toho, odkud vyrazíte) s převýšením přes 700 – 1 000 výškových metrů (rovněž závisí na výchozím bodu), avšak stoupání je mírné a příjemné, strmější úsek přichází až v Hangu, který ale není dlouhý a při jeho překonání už máme chatu na dosah.
Cestou na Téryho chatu projdete kolem Obřího vodopádu a navštívíte i Zamkovského chatu. Zajímavým propojením je spojit turistiku k těmto dvěma chatám do jedné, díky přechodu Priečným sedlem, které spojuje Malou a Velkou Studenou dolinu.
V současnosti je už dokonce tento přechod zpřístupněn v podobě ferraty ve směru z Téryho na Zbojnickou chatu (jediná ferrata ve Vysokých Tatrách).
Těsně za Hrebienkem se nachází Bilíkova chata a nedaleko i nejstarší tatranská chata, Rainerova chata (útulna), v jejíž blízkosti se nacházejí známé Vodopády Studeného potoka, který sem přitéká ze zmíněné Velké Studené doliny.
Mimo zimní uzávěry Vás modrý turistický chodník ze Starého Smokovce dovede na Slavkovský štít (alternativou je možnost vyvézt se na Hrebienok, napojit se na tatranskou magistrálu a na modrý chodník směřující na Slavkovský štít se napojit u Rozcestí pod Slavkovským štítem). Jde o celodenní vysokohorskou turistiku, kde výstup zabere 4 – 5 hodin s převýšením téměř 1 400 výškových metrů.
Starý Smokovec, jako jeden z významných východiskových bodů na tatranské túry, nabízí pestré možnosti „výběhu“ pro zdatné, ale i méně zdatné turisty, rodinky s dětmi, starší turisty apod. Zážitkem je určitě i samotná návštěva této nejstarší tatranské osady s jedinečnou architekturou, kterou můžete zapojit do Vašeho plánu, ať už chcete vyrazit na „dolinové“ túry za horskými chatami, nebo navštívit jeden ze 6 zpřístupněných štítů Vysokých Tater, nebo se jen tak „potulovat“ v okolí Hrebienku a nasávat vysokohorskou atmosféru.
Tento článek vznikl ve spolupráci s MTHIKER.sk.
