Share This Article
Dá se zvládnout v zimě navštívit 5 tatranských chat za jeden den? S využitím lanovky to není vůbec náročné.
Vysoké Tatry nabízejí na malém území mnoho krás a jejich součástí jsou i tatranské chaty, které se v Tatrách postupně stavěly a začali sloužit turistům. My si dnes projdeme 5 z nich a povíme si něco i o jejich historii.
Začínáme v nejstarší osadě Vysokých Tater, ve Starém Smokovci, což je ideální poloha, odkud vyrazit za zážitky. Dá se odtud jít do Malé Studené doliny, Velké Studené doliny, na Slavkovský štít, nebo přejít na Skalnaté pleso. My jsme si vybrali k návštěvě tatranských chat slunečný den, který byl vzhledem k danému ročnímu období mimořádně teplý.
Je lepší jet vláčkem, zubačkou nebo lanovkou?
Úvodní část naší trasy se dá časově zkrátit s využitím zubačky vedoucí na Hrebienok. Počkat, je to opravdu zubačka? Mnozí si to myslí, ale pravda je taková, že jde o pozemní lanovou dráhu. I když se jede po kolejnicích, v jejich středu se nachází lano, které prochází pohonem v horní stanici lanovky. Takže žádná zubačka, ale lanovka. 🙂 Skutečná zubačka jede na Štrbské Pleso. My jsme vyrazili v časných ranních hodinách a lanovka ještě nejezdila, takže začínáme šlapat po vlastních zelenou značkou na Hrebienok. Překvapil nás zledovatělý terén, a proto jsme byli nuceni vytáhnout řetízky už na začátku túry.
Hrebienok je díky lanovce velmi frekventovaným centrem. Pěkně je odtud vidět Velkou i Malou Studenou dolinu. Kromě toho v zimě můžete navštívit i Tatranský ledový dóm a z Hrebienku se dá i sáňkovat. V létě zase jet na koloběžce až do Smokovce, což je po delší túře celkem lákavé.
Bilíkova chata
Krátkou procházkou z Hrebienku se dostáváme na první chatu s názvem Bilíkova. Tato chata měla smůlu na požáry, a proto se v průběhu let měnila i její podoba. Svůj aktuální název neměla stále a na tomto místě původně stála Růženina chata, k níž se přistavěl i další hotel. Po čase však vyhořel společně s chatou.
Po tomto požáru se tu vybudovaly dva hotely s názvem Studenopotocké lázně, které také vyhořely. A až po čase se chata dostávala do současné podoby s názvem Guhrova chata. Po 2. sv. válce se přejmenovala na Bilíkovu chatu na počest Pavla Bilíka, který byl během SNP v této oblasti zajat Němci a popraven. Z Bilíkovy chaty je krásný výhled na Malou a Velkou Studenou dolinou.
Rainerova útulna
Z Bilíčky klesáme dolů k Vodopádům Studeného potoka a po chvíli se dostáváme k Rainerově chatě. Nebo útulně? Nikdy to neměla být chata, ale útulna, která vznikla díky Jánu Juraji Rainerovi. Ten ji vybudoval jako turistickou útulnu pro turisty, která ale neměla dlouhou životnost. Po jeho smrti začala chátrat. Byly pokusy o její opravu, ale už sloužila jen jako noclehárna pro horské nosiče nebo vůdce. Zajímavé ale je, že hned vedle ní byla vybudována chata Kamzík. Byla mimořádně oblíbená, ale po úspěšných letech ji zavřeli.
V dalším období se začal projevovat zájem o útulnu, kterou si vzal do pronájmu středoškolský profesor Peter Petras. Tuto útulnu zvelebuje dodnes a na této nejstarší chatě v Tatrách si můžete dát osvěžení v příjemné společnosti chataře, který je v současnosti doslova symbolem Rainerovy chaty.
Zamkovského chata
Od Rainerky nám chodník začíná stoupat a vcházíme do Malé Studené doliny. Procházíme kolem Obrovského vodopádu, u kterého se zastaví prakticky každý turista. Ani nevíme jak a po chvíli přicházíme k Zamkovského chatě, která si své aktuální pojmenování zachovala po Štefanovi Zamkovském, který byl výborný horolezec, horský vůdce a také i chatař. Zajímavé je, že chata po svém vybudování neměla pojmenování, ale každý ji nazýval „Zamka“. Bohužel, ani tato chata si nezachovala svůj původní název a po 2. světové válce byla znárodněna a Zamkovští museli chatu opustit. Přejmenovali ji na chatu kpt. Nálepku. Její původní název se jí vrátil až v roce 1991.
Téryho chata
Na Zamce se dlouho nezdržujeme a pokračujeme na nejvýše položenou a celoročně otevřenou chatu v Tatrách. Téryho chata si své prvenství držela do té doby, dokud se nepostavila Chata pod Rysy. Kdybychom hráli hru se slovíčky, tak Chata pod Rysy je „nejvýše položenou chatou v Tatrách” a Téryho chata je „nejvýše položenou chatou s celoročním provozem v Tatrách.”
Trasa k chatě je příjemná v každém ročním období, ale speciálně v zimě to má své kouzlo, vrcholy jsou krásně pocukrované. Chodník je dobře prošlapaný. Větší stoupání začne až pod Velkým hangem, kde je mimochodem zapotřebí dávat během zimy pozor i na laviny, které odtud padají.
Po krátkém, ale intenzivním výstupu ještě zdoláváme Malý hang a ocitneme se na chatě, která je pojmenována podle lékaře a horolezce Edmunda Téryho. Z této chaty se dají podnikat různé výstupy na okolní sedla, štíty a doliny, konkrétně přes Priečne sedlo do Velké Studené doliny a k Zbojnické chatě a přes Rozcestí pod Sedýlkem a Javorovou dolinu až do Tatranské Javoriny. Pozor však na zimní uzávěru, která je zde v době od 1.11. do 15.6.
Skalnatá chata
Po vychutnání výhledů a doplnění energie se vydáváme směrem dolů. Jelikož je pokročilá hodina, u Zamkovského chaty je už velké množství lidí. My na rozcestí odbočíme na Tatranskou magistrálu, která je méně frekventovaná, a po chvíli se dostaneme na chatu pod mohutným balvanem s názvem Skalné ohnisko. Podle něho si chata vysloužila pojmenování Skalnatá chata, která je mezi všemi ostatními chatami nejmladší.
Je zajímavé, že ani tato chata nebyla od svého úplného začátku původně chatou. Spíše bychom ji mohli nazvat útulnou, která zpočátku sloužila k přenocování pro turisty, kteří směřovali na Lomnický štít. Svou současnou podobu a slávu začala získávat až po vybudování lanovky v roce 1937 z Tatranské Lomnice. Díky lanovce chata neměla nouzi o návštěvníky a brzy se stala jednou z nejpopulárnějších chat v Tatrách. Bohužel, ani tato chata se nevyhnula problémům a z hygienických důvodů byla od roku 1972 až do roku 1984 zavřená a sloužila jako sklad. Situace se změnila, když ji pod svou správu vzal TANAP a v pozdějším období ji pronajal Lacovi Kulangovi, který chatě vrátil její původní poslání. Dnes na chatě působí jeho syn Paľo Kulanga.
Výlet lanovkou
Po krátké přestávce na Skalnaté chatě přicházíme k horní stanici lanovky na Skalnatém plese, kde si vychutnáváme krásné výhledy na Lomnický štít. Protože máme Gopassy, rozhodneme se toho využít a cestu po nejdelší sjezdovce na Slovensku si zkrátíme lanovkou, která nás zaveze až do Tatranské Lomnice.
K turistické atraktivitě Tatranské Lomnice přispěla i stavba železnice, která propojuje Studený Potok, Starý Smokovec a také Štrbské Pleso. První vláček zde začal jezdit už v roce 1895. Na tento vláček jsme si počkali i my a nechali se svézt nazpět do Starého Smokovce, kde jsme měli zaparkované auto.
Jak vypadala celá túra?
Celá tato túra nám zabrala přibližně 6 hodin. Zdolali jsme 17 km a 1400 výškových metrů. Při pohybu (hlavně sestupu) jsme ocenili nasazené turistické řetízky, které nám na prošlapaném chodníku dodaly pocit jistoty. Samozřejmě, nelze zapomínat ani na turistické hole. Můžeme zkonstatovat, že pokud je v Tatrách chodník dobře prošlapaný, cesta zabere méně času a také sil než v létě, kdy si člověk musí všímat různých kamenů a kořenů. Velmi nám pomohlo i využití lanovky ze Skalnatého plesa. Pokud byste si chtěli trasu ještě víc urychlit, vyvézt se můžete zmíněnou lanovkou i na Hrebienok.
Tento článek vznikl ve spolupráci s MTHIKER.sk, kde najdete túru podrobněji zdokumentovanou v článku i ve videu.
