Share This Article
Poslední šerpové na světě. To jsou naši slovenští vysokohorští nosiči, kteří pravidelně zásobují horské chaty.
Hrdost Slovenska
Nosiči existovali samozřejmě i v jiných zemích světa, ale všude je postupně nahradila technika, stroje, lanovky, vrtulníky apod. Jen na Slovensku se toto řemeslo zachovalo a můžeme být na tuto světovou raritu patřičně hrdí. Ve Vysokých Tatrách nosiči dodnes zásobují Chatu pod Rysy, Zbojnickou chatu, Téryho chatu, Zamkovského chatu, Skalnatou chatu a Rainerovu útulnu.
Má to smysl?
Proč si lidé nakládají tolik kil na záda a nesou to na vysoko položené chaty? Nejčastější odpovědí je svoboda, volnost, psychický oddych a láska k horám. Obzvlášť starší generace nosičů bere nošení jako své celoživotní poslání a nemají v plánu skončit, dokud jim tělo nevypoví službu. Důležitější je síla a svaly nebo hlava a psychické nastavení? Samozřejmě, kondice, fyzická síla a zdatnost jsou neodmyslitelnou součástí nošení, avšak možná ještě důležitější složkou je psychická odolnost a výdrž nevzdat to a pokračovat dál.
Náročnost práce
Nosiči musí zvážit každý jeden krok, který se možná „klasickému“ turistovi zdá úplně obyčejný. Na zádech nesou několik desítek kilogramů různého nákladu, který potrápí i jejich dýchání. Musí se soustředit a správně dýchat, protože je to obrovská zátěž na páteř, hrudní koš a vlastně na celé tělo. Nezřídka náklad měří do výšky jednou tolik, než je výška samotného nosiče. V důsledku toho i sebemenší zakolísání může způsobit pád (ano, stává se, že nosič spadne i s celou krosnou, tehdy se musí postavit opět s celou tou váhou, jindy mu musí pomoci dokonce turisté, hlavně v zimě v zasněženém terénu, kdy se boří).
Co si naložit?
Nosiči nosí všechno, co chaty potřebují pro svůj každodenní chod – nářadí do kuchyně, potraviny (ať už jsou to ingredience na vaření jako fazole, čočka, mouka atd. nebo jsou to pařené buchty a sladkosti), dále vodu, sudy piva, kofoly, lůžkové povlečení, benzín do agregátů… Váha samotného nákladu je silně individuální záležitostí. Může to být od 30 – 40 kilogramů, „klasických“ 60 – 70 kg či 100 kg a více. Avšak každý z nich vám řekne, že váha není důležitá, důležité je, aby nosič přinesl nahoru to, co si naložil a nenechal to někde na půl cesty. Tak jako existuje vynáška, existuje i „snáška“. Nosiči při cestě zpět dolů do doliny berou prázdné sudy, prázdné nádoby, špinavé prádlo nebo odpadky.
Čas nehraje roli
Tempo vynášky nosičů je individuální. Někteří nosiči jdou s nákladem tak dlouho, jak trvá běžná turistika na chatu, další dokonce předbíhají turisty, jiní si volí klidné tempo a nikam nespěchají. Nejdůležitější je přijít živý a zdravý se svým nákladem nahoru.
Je-li zapotřebí, tak na chatě pomohou, s čím je třeba. Nutno podotknout, že ne všichni nosiči jen přijdou a odejdou. Nosiči jsou většinou i samotní pracovníci chat a chataři, které po vynášce nečeká oddych, ale dál pracují celý den na chatě.
Je obdivuhodné, že i v dnešní přetechnizované a uspěchané době se najdou lidé, kteří se nesnaží si všechno ulehčit, ale zrovna naopak. Jsou to právě nosiči, kteří se starají o to, aby nám, ostatním turistům, v horách na horských chatách nic nechybělo a abychom měli zabezpečený komfort, ať už v podobě dobrého a teplého jídla, pití nebo noclehu.
Tento článek vznikl ve spolupráci s MTHIKER.sk. Více info a také to, jak vypadá jeden den nosiče, se dozvíte v tomto článku.
