Co dělat při úrazu, bouřce nebo ztrátě orientace v horách

Stačí jeden nešťastný krok, náhlá změna počasí nebo přecenění vlastních sil a pohodový výlet se může změnit v záchrannou akci. Horský záchranář Jakub Filipko z Nízkých Tater vysvětluje, proč je v nouzi nejdůležitější nečekat, přesně popsat svou polohu a řídit se pokyny operátora.

Bezpečný pohyb v horách přitom není jen otázkou kvalitního vybavení. Stejně důležité je vědět, kdy se otočit, komu zavolat a jak pomoci zraněnému do příjezdu záchranářů.

Při úrazu nečekejte, zda se stav zlepší

Když se váš společník zraní, prvním krokem by mělo být co nejrychlejší přivolání pomoci.

„Dojezd záchranářů v horském terénu nemusí trvat jen několik minut. V závislosti na počasí, poloze a náročnosti terénu to mohou být i hodiny,“ upozorňuje Jakub Filipko.

V horských oblastech na Slovensku volejte Horskou záchrannou službu na čísle 18 300. Použít můžete také univerzální tísňové číslo 112. Aplikace HZS podle vaší polohy automaticky rozpozná, kterou linku má kontaktovat, a spolu s nouzovou zprávou odešle i dostupné údaje o vaší poloze.

Záchranáře kontaktujte i tehdy, když si nejste jistí závažností zranění. Operátor vyhodnotí, zda je nutný okamžitý zásah, nebo vám pomůže situaci zvládnout po telefonu.

Telefon přepněte na hlasitý odposlech. Budete tak moci zůstat v kontaktu s operátorem a současně kontrolovat stav zraněného.

Nejdůležitější informace? Vaše poloha

Při tísňovém hovoru se vás operátor bude ptát na zranění, vědomí, dýchání, krvácení i počet lidí ve skupině. Jako první ale potřebuje vědět, kde se nacházíte.

„Může se stát, že během hovoru vypadne signál. Pokud známe rozsah zranění, ale nevíme, kde člověka hledat, nemůžeme k němu pomoc poslat,“ vysvětluje horský záchranář.

Uveďte proto co nejpřesněji:

• GPS souřadnice nebo polohu z mapové aplikace,
• název turistické trasy a směr, kterým jste šli,
• poslední rozcestník, chatu, lanovku nebo jiné výrazné místo,
• přibližnou nadmořskou výšku, pokud ji znáte,
• počet zraněných a celkový počet lidí ve skupině.

Operátor se může zeptat také na věk nebo přibližnou hmotnost zraněného. Tyto údaje pomáhají záchranářům rozhodnout, kolik lidí a jakou transportní techniku budou potřebovat.

Jak zkontrolovat a stabilizovat zraněného

Nejprve se ujistěte, že při poskytování pomoci nehrozí další nebezpečí ani vám. Dávejte pozor na padající kameny, nestabilní svah, provoz horských vozidel, vodu nebo blížící se bouřku.

Poté zkontrolujte, zda zraněný reaguje a zda normálně dýchá. Všímejte si také silného krvácení. Při život ohrožujícím stavu okamžitě volejte pomoc a postupujte podle pokynů operátora. Aktuální evropská doporučení pro první pomoc zdůrazňují bezpečnost místa, rychlé kontaktování tísňové linky, kontrolu vědomí a dýchání a zastavení život ohrožujícího krvácení.

Po vážném pádu se zraněným zbytečně nehýbejte. Výjimkou je bezprostřední ohrožení, například padající kameny, voda nebo jiné nebezpečí. Ohledně vhodné polohy, zastavení krvácení nebo dalších kroků vás může navigovat operátor, který má na operačním středisku k dispozici zdravotnické záchranáře.

Zraněného zároveň chraňte před chladem, větrem a deštěm. I během léta může člověk ležící bez pohybu rychle prochladnout.

Aplikaci HZS si nastavte ještě doma

Aplikace Horská záchranná služba neslouží jen k přivolání pomoci. Dokáže pomocí GPS odeslat vaši polohu, zobrazit aktuální výstrahy a ukázat nejbližší stanice HZS, horské chaty, meteorologické stanice nebo automatizované externí defibrilátory.

Do profilu si můžete předem uložit zdravotní údaje, kontakty na blízké osoby a další informace důležité pro záchranáře. Při tísňovém volání se odešlou přímo na dispečink. Při slabém datovém signálu může aplikace vygenerovat SMS zprávu, která je na kvalitu spojení méně náročná než telefonní hovor. HZS v roce 2026 rozšířila možnosti tísňové komunikace také o SMS chat na čísle 18 300.

Nestačí si tedy aplikaci jen stáhnout cestou na túru. Ověřte své telefonní číslo, vyplňte profil a seznamte se s jejími funkcemi předem.

Nejlepší záchranná akce je ta, které lze předejít

Příprava na túru nezačíná balením batohu, ale výběrem trasy.

Zohledněte kondici, zkušenosti a zdravotní stav všech členů skupiny. Pokud jdete s dětmi, přizpůsobte trasu nejslabšímu členovi, ne nejrychlejšímu dospělému. Předem si také určete čas, kdy se otočíte zpět bez ohledu na to, jak blízko se vám cíl zdá.

Před odchodem si ověřte:

• aktuální předpověď a horské výstrahy,
• stav a případné uzavírky tras,
• délku trasy a celkové převýšení,
• čas odjezdu poslední lanovky, pokud je součástí plánu,
• možnosti zkrácení nebo předčasného ukončení túry.

HZS zveřejňuje pro jednotlivé horské oblasti aktuální podmínky, výstrahy i upozornění na změny turistických tras.mienky, výstrahy aj upozornenia na zmeny turistických trás.

Co by nemělo chybět v turistickém batohu

Obsah batohu přizpůsobte délce trasy, ročnímu období i předpovědi počasí. Základem jsou pevné turistické boty s vhodnou podrážkou. Šetřit na obuvi, zejména u dětí, se nemusí vyplatit – unavené nohy a horší stabilita zvyšují riziko uklouznutí nebo poranění kotníku.

Na běžnou horskou túru si zabalte především:

• dostatek vody a energetickou svačinu,
• nepromokavou a větruodolnou bundu,
• teplou vrstvu a něco suchého na převlečení,
• lékárničku a osobní léky,
• izotermickou fólii,
• čelovku nebo jiný samostatný zdroj světla,
• nabitý telefon a powerbanku,
• pokrývku hlavy a ochranu před sluncem,
• mapu, ideálně dostupnou i bez připojení k internetu.

Lékárnička by měla odpovídat prostředí a rizikům konkrétní aktivity. Před každou sezónou zkontrolujte její obsah, datum použitelnosti zdravotnického materiálu a doplňte vše, co jste použili.

Ztratili jste orientaci? Nevydávejte se náhodným směrem

Pokud nevíte, kde jste, zastavte se. Pokračování bez jasného směru vás může zavést do strmého terénu, kleče nebo ještě dál od značené turistické trasy.

Otevřete mapu, zkuste určit poslední místo, které jste bezpečně poznali, a kontaktujte HZS. Pokud vás operátor lokalizuje a existuje bezpečná možnost návratu, může vás po telefonu navigovat zpět k turistické trase.

Pokud není další pohyb bezpečný nebo jste zranění, zůstaňte na domluveném místě. Ideálně u rozcestníku, turistické značky nebo jiného snadno rozpoznatelného bodu. Pokud po nahlášení polohy začnete pokračovat dál, aniž byste o tom informovali záchranáře, výrazně jim ztížíte pátrání.

Chraňte se před větrem a chladem, šetřete baterii telefonu a udržujte spojení. Jeden telefon ponechte k dispozici pro komunikaci se záchranáři.

Bouřka na hřebeni: nejdůležitější je včasný sestup

Letní túra by měla začínat brzy ráno. Odpolední lokální bouřky mohou přijít velmi rychle a na otevřeném hřebeni nemusíte mít kam ustoupit.

Pokud se obloha výrazně zatáhne, slyšíte hřmění nebo vidíte blesky, nevyplatí se čekat, zda vás bouřka mine. Co nejrychleji opusťte vrchol, hřeben a další exponovaná místa. Nezůstávejte u osamělého stromu, sloupu, vodní plochy ani pod skalním převisem.

Nejdůležitější je nezůstávat na exponovaném místě a co nejrychleji se dostat do bezpečného úkrytu.

Jak se chovat při příletu vrtulníku

Když vám operátor oznámí, že k vám míří vrtulník, vyberte jednoho člověka, který bude posádku navádět. Měl by se postavit na dobře viditelné místo, mírně stranou od ostatních, a obléct si co nejvýraznější vrstvu oblečení.

Není vhodné, aby začala mávat celá skupina. Z pohledu pilota pak nemusí být jasné, u které skupiny se zraněný nachází.

K signalizaci se používají jednoduché znaky:

• obě ruce zvednuté vzhůru do tvaru písmene V znamenají „ano, potřebujeme pomoc“,
• jedna ruka nahoře a druhá dole, tedy tvar připomínající písmeno N, znamená „ne, pomoc nepotřebujeme“.

Zajistěte volné předměty, odložte turistické hole a zabezpečte oblečení, fólie nebo čepice, které by mohl odfouknout proud vzduchu od rotoru. K vrtulníku se nepřibližujte, dokud vám k tomu posádka nedá jasný pokyn.

Pokud vrtulník místo nejprve obletí a znovu se vzdálí, neznamená to, že vás nenašel. Pilot si potřebuje prohlédnout terén, posoudit vítr a možnosti přistání nebo vysazení záchranáře pomocí navijáku.

Nevolnost po výjezdu lanovkou nepodceňujte

Rychlý přesun lanovkou z údolí do nadmořské výšky kolem dvou tisíc metrů může u citlivějších návštěvníků vyvolat slabost, závratě nebo nevolnost. Takový stav však není nutné automaticky označovat za akutní výškovou nemoc.

Postižený by měl přerušit aktivitu a odpočívat. Pokud je schopen bezpečného přesunu a jeho stav je mírný, může pomoci sestup do nižší nadmořské výšky. Při zhoršování příznaků, kolapsu, zmatenosti, bolesti na hrudi nebo potížích s dýcháním okamžitě kontaktujte záchranáře. Při podezření na potíže související s nadmořskou výškou by se nemělo pokračovat výš a při zhoršení stavu je nutný sestup.

Bezpečný návrat je součástí každého horského zážitku

Respekt k horám neznamená strach. Znamená schopnost přizpůsobit plán počasí, terénu, vlastní kondici i lidem, kteří jdou s vámi.

Někdy je nejlepším rozhodnutím vynechat vrchol, zkrátit trasu nebo se otočit dříve. Hory tu budou i zítra. Nejdůležitější je, abyste se z nich vrátili bezpečně – společně a s chutí vyrazit příště znovu.

Zapamatujte si

18 300 je tísňová linka Horské záchranné služby v horských oblastech na Slovensku. Univerzálně můžete volat také 112. Při hlášení nehody sdělte jako první svou polohu, bez dohody se záchranáři se z místa nepřemisťujte a po celou dobu zásahu se řiďte pokyny operátora. Aplikaci HZS, mapu i potřebné vybavení si připravte ještě předtím, než vyrazíte na trasu.

Tento obsah byl vytvořen nebo upraven pomocí umělé inteligence (AI).