Share This Article
Je to jako s Colombovou manželkou. Všichni o ní mluví, ale nikdo ji zatím neviděl. O čem mluvíme? O zubačce na Hrebienok. Populární pozemní lanovku lidé často nazývají zubačka, přitom k tomu neexistuje žádný důvod.
Něco málo z historie
Populární pozemní lanovka na Hrebienok vozí turisty od roku 1908. Na vývoz turistů do oblíbeného východiskového bodu na mnohé tatranské túry sloužily zpočátku vozy otevřené, později zavřené, lanovka se modernizovala před MS 1970 a v současné podobě jezdí od prosince 2007. Zubačka to však nikdy nebyla. „I když se pohybuje po kolejích, je to lanová dráha. Celý pohyb zabezpečuje lano, které prochází pohonem v horní stanici. Ten tah je zabezpečen ve směru z údolní stanice do horní stanice a vůz, který se pohybuje shora dolů, jede takříkajíc i vlastní vahou,“ vysvětluje Dušan Slavkovský, ředitel horského střediska Vysoké Tatry.
Jak to tedy je?
Pozemní lanovka ze Starého Smokovce na Hrebienok měla vždy stejný pohon – tažné lano, které má na jednom konci upevněný vůz č.1 a na druhém vůz č.2. Vůz jedoucí dolů tak pomáhá vlastní vahou vytáhnout vůz jedoucí nahoru s tím, že mu pomáhá motor ve strojovně na horní stanici. Jediná ozubnicová železnice v Tatrách se nachází na trati z Tatranské Štrby na Štrbské Pleso. Pohání ji ozubené kolo pohybující se po hřebeni položeném mezi kolejnicemi. Lanovka na Hrebienok žádný ozubený pohon na trase ani na lanovce nemá, ale i tak si většina turistů stále vede svou.
Vždy se najde někdo…
Přijdou na kasu a chtějí jet zubačkou, ne lanovkou. Nastoupí do lanovky a průvodčí poslouchá hlášky typu jedeme nahoru zubačkou. A přitom mezi kolejnicemi vidí právě pohybující se lano.
Peter Zemčák, edoucí pozemní lanové dráhy na Hrebienok.
S historií pozemní lanovky se může veřejnost podrobněji seznámit na výstavě dobových fotografií v Grandhotelu Starý Smokovec, který se nachází jen pár metrů od nástupní stanice lanovky.
